Tanhá – podobenství o žádostivosti

Vyslovila jeho jméno. Pohnul se. Naklonil se k ní, pohladil ji po vlasech. Jen lehce přivřela oči a svět se změnil. Dotkl se Tkaniva. Ponořil se. Tam v Hlubině stála Ona. Její oči! Touha a … vzdor? Unikal. Pronásledovala jej proudy času. Pronásledovala jej v paměti kamenů. Pátrala po něm magií krve. Poutala jej ke kruhu a kalichu. Vetkávala se. Měnila Vzor. Znala jeho jméno a věděla že chce být spoután. Byla stará skoro jako on. Starší než čas. Vyslovila jeho jméno. Pohnul se. Naklonil se k ní, pohladil ji po vlasech a svět se znovu změnil. Ona byla kořist. On lovec. Pronásledoval ji cykly stvoření. Cykly zrození. Mámil ji a poutal vůněmi těla. Vábil blízkostí. Král Rybář. Chytila se na jeho udici. Spolkla návnadu. Vtiskl se do ní a ona do něj. Zaryčel a vystoupil ze vzoru. Vlekl ji s sebou. Mimo samsáru. Křičela jeho jméno. Pohnul se. Naklonil se k ní. Nebohý král Rybář! Poutala jej ke kruhu a kalichu. Ona byla kořist. Byla trofej. Neuměl odmítnout! Měnila vzor. Mámil ji. Pátrala po něm magií krve. Vtiskla se do něj a on do ní. Vyslovil její jméno. Pohnula se. Naklonila se k němu a pohlédla mu do očí. Svět se změnil. Vlekl je s sebou. Znovu, ještě jednou. Do cyklů stvoření.